S pandemií koronaviru se momentálně potýká skoro celý svět. Některé země, např. Čína, mají zřejmě nejhorší za sebou, Itálie si to nejhorší právě prožívá, a většinu zemí to nejhorší ještě čeká. Česko je jednou z nich, proto je optimistické vidět, že vláda proti šíření viru bojuje.
Bohužel, mnozí se spokojí s tím, že bojuje, a už se neptají, jak efektivně to činí. Někteří na sociálních sítích tyto otázky dokonce považují za kacířské. Během několika málo dní jsme se ze země, která neměla skoro žádná omezení, dostali do stavu nouze se zavřenými školami, obchody i hranicemi. Zatímco v úterý byly zavřeny školy a společenské akce nad 100 lidí, ve čtvrtek došlo k značnému přitvrzení. Je nutné si klást otázku, co se od úterý do čtvrtka změnilo. Je třeba klást si otázku, co se změnilo mezi čtvrtkem a pátkem, že došlo k dalšímu zpřísnění. A za dalších ani ne 24 hodin k dalšímu.
Riskuji, že budu za cynika, ale toto časování jednotlivých kroků vyvolává otázku, zda jde skutečně o logicky promyšlené kroky, které odpovídají vývoji situace, anebo jen o marketingový tah Babiše. Již před epidemií byla jeho vláda založena méně na efektivním vládnutí a více na PR prezentaci. Mělo by nás překvapit, že i teď se Babiš snaží, aby bylo nade vší pochybnost, že něco – cokoli – dělá? A nelze to udělat o moc lépe, než když se den co den objeví v médiích a ještě přitáhne šrouby. Jak jsem zmínil výše – mnoha lidem stačí pocit, že premiér něco dělá, a výsledky jsou pro ně vedlejší.
Vláda se tak okatě snaží dávat najevo, že podniká razantní kroky proti epidemii – kroky, které jsou pro společnost a zejména ekonomiku velmi bolestivé –, dost možná i proto, aby ponechala méně mediálního prostoru tomu, co nedělá. Že nedostatečně testuje potenciální nakažené a že není schopna zajistit potřebné ochranné prostředky pro lékaře, sestry a další v první linii boje. Toto jsou, na rozdíl od zavřených hospod, primární a naprosto nenahraditelná opatření, která měla a musí být učiněna, a vláda v tom jednoznačně selhává. Bez tohoto jsou mnohé další kroky k ničemu: K čemu jsou nám zavřené hranice, když nejsme kvůli nedostatečnému testování schopni ovlivnit šíření nemoci uvnitř Česka?
Nedostatečné testování jde jednoznačně za vládou. Ta nejenže neumí či nechce zajistit, aby hygienické stanice posílaly na testování všechny, kteří mají o testování zájem a/nebo příznaky a/nebo cestovatelskou anamnézu. Dokonce snížila kapacitu tím, že znemožnila soukromé testování osob u laboratoří, které nemají smlouvu s pojišťovnami. Následně bylo vybráno několik málo laboratoří, které smějí provádět testy, podle mnoha médií to však dodnes vázne. Zároveň na seznamu chybí úspěšná laboratoř Tilia doktorky Pekové, která opakovaně potvrdila nález, čímž si vysloužila nejen zákaz koronavirus testovat, ale i lži a pomluvy z úst ministra zdravotnictví. Naopak je na seznamu firma z Babišova svěřenského fondu. Nikoho snad v tomto okamžiku nepřekvapí, že i ve stavu nouze si Babiš přihrává malou domů.
U chybějících roušek a respirátorů je to podobné. Ministr zdravotnictví dlouho fabuloval o to, jak jsme v této oblasti vybaveni. Poslední dny však Vojtěch podává rozporuplné informace o tom, kolik jich je a kdy budou dodány tam, kde jsou třeba. A teprve dnes přiznal, že jich jen ve zdravotnictví chybí až milion. Otázku, proč je vláda tak těžce nepřipravená, ještě zintenzivňuje fakt, že diskusi o epidemii koronaviru, kterou chtěla v lednu ve sněmovně vést opozice, vládní strany a provládní komunisté odmítli.
Situace je náročná a nikdo neví, co vše je třeba udělat, abychom prošli tím nejméně špatným scénářem. Jak už to u komplexních problémů s mnoha neznámými bývá, až po skončení epidemie si budeme moci analyzovat, co se mělo udělat jinak. V tomto okamžiku to stojí na vládě a můžeme jen doufat, že selhání u nedostatečného testování a nedostatečné materiální připravenosti co nejdříve napraví. A že vládní nařízení, která mají epidemii dostat pod kontrolu, k tomu skutečně přispějí.
To, že nařízení vlády musíme dodržovat, ale neznamená, že nemůžeme zvažovat jejich smysluplnost a přiměřenost. Stejně tak máme právo podivovat se nad marketingově příznivým časováním jednotlivých vládních kroků. Nebyl by to Andrej Babiš, aby se nepokusil z epidemie vytřískat politické body. Je proto třeba jej bedlivě sledovat, aby tak nečinil na úkor nás všech a optimálního zvládání nákazy. A až vláda zakáže něco dalšího, musíme se zeptat: Už je dořešené testování potenciálních přenašečů? Už jsou zdravotníci vybaveni ochrannými prostředky? Pokud budou odpovědi negativní, nelze navzdory ostatním krokům konstatovat jinak, než že vláda v boji s epidemií stále selhává.